nejsem napůl nic. jsem celá, jen jinak
🇻🇳 🇨🇿 🏳️🌈 cà phê, rohlíky & sarcasm
🪪 sifa.id/p/linh.tngl.sh 🔗 linh.ftp.sh
Thảo Nguyễn
Ve Vietnamu když vypadáš ztraceně, někdo tě do pěti minut nasměruje, nakrmí, pošle do stínu a zhodnotí tvoji obuv jako osobní útok na zdravý rozum.
Nakonec jsem se vyzula a nesla boty v ruce.
Takže ano, přežila jsem. Jen moje evropská představa důstojnosti zůstala někde na chodníku.
Thảo Nguyễn
Preventivní výmluva na příštích x týdnů (fakt nevím kolik): možná nebudu pomalá, možná bude proti mně jen časové pásmo.
Vietnam: magických +5 hodin k české realitě. Když budu odpovídat divně pozdě nebo divně brzo, prosím započítat do společenské tolerance.
Dnes asi nebudu moc postovat z cesty.
Letím přes Taipei, šetřím baterku
a mám s sebou knížky,
takže plán je velmi ambiciózní:
nebýt chvíli užitečná internetu.
Jen sedět, číst, občas koukat z okna
a zítra za svítání dosednout ve Vietnamu.
Dřív jsem si všechno brala osobně.
Teď už si jen všímám, kdo potřebuje,
abych o sobě pochybovala,
aby se cítil pohodlněji.
Víkendový update:
plán neexistoval, cíle nebyly definované,
měřitelné výstupy nulové, ale i tak mám pocit,
že jsem projektově selhala.
Někdy si říkám, že kdybych měla management,
tak mi už dávno zakáže být sama sobě šéfová.
Miluju, jak se vždycky najde někdo,
kdo mi přijde vysvětlit,
co jsem tím určitě myslela.
Haló, já jsem tady!
Nemusíte mě dabovat.
Někteří muži si myslí, že nesouhlas znamená, že jsi je nepochopila.
Přitom je často pochopíš naprosto přesně. A právě proto nesouhlasíš.
Oni hlavně nechtějí vést diskusi.
Chtějí být poslední věta v ní.
Jsem na místě, živá, v pořádku a trochu mimo čas i prostor. Teď se snažím aklimatizovat, vybalit a nějak se ukotvit, takže online budu zatím dost přerušovaně.
Dočetla jsem Eve od Cat Bohannon a mám chuť poslat polovinu dějin medicíny na kobereček.
Ne proto, že by ženské tělo bylo výjimka.
Spíš proto, že nikdy nebylo výjimka — jen ho někdo moc dlouho psal drobným písmem pod čarou.
bookhive.buzz/books/bk_pFJ... 📖 #booksky
Nejedu do Asie jako turistka.
Teda ano, trochu samozřejmě ano,
nejsem delulu.
Ale hlavně jedu blíž k části příběhu,
která se mě týká od narození.
Není to útěk. Není to návrat.
Není to exotická kulisa.
Spíš pokus přestat znát část sebe
jen z druhé ruky.
